24. 12. 2008

Jak jsem prožil vánoční svátky...

Tak tohle je stromeček mojí smečky, Je hezký, viďte?

Ačkoli stromeček nebyl jeden z největších dárků se pod něj vešla pěkná řádka a nejvíc jich tam bylo samorřejmě pro koho jiného než pro mě...

Také jsme objeli spoustu členů mé rozšířené smečky a všude na mě čekal nějaký dáreček, ať už k zábavě, práci či pro blaho mých chuťových buněk. Touto cestou tedy děkujeme všem Ježíškům

Takhle pěkně jsem volno slavil s mojí plyšovou kámoškou Persefonou a psíčkem Kulíškem, kteří mi nahradili kamarádku Broock, která s námi měla trávit konec roku. Ale vzhledem k tomu, že už se z ní stává velká psí slečna a přišly její první dny, musel jsem se spokojit s plyší ...

Sníh k nám za celé vánoční svátky zkrátka nedorazil, za to dorazilo alespoň sluníčko a tak jsme využili krásného počasí k častým procházkám a fotografování.

A ještě jedna s páníčkou....  

A s páníčkem....

Na další zpravodajství se můžete těšit v novém roce ...

13. 12. 2008

Na tuhle sobotu jsem se moooc těšil. Přijela se za mnou podívat krásná retrívří slečna Werča se svým páníčkem Míšou. Přivezli nám spoustu vánočních dárků, za které moc děkujeme.

Abychom, ale přes zimu s Verčou nezakrněli, vymysleli nám páníčkové báječné odpoledne. Z půdy přilétl bažantík a šup s ním na pole... Vyzkoušeli jsme si krásně aportíky různých forem, vlečky, marking i se střelbou a k tomu vše ve sněhu... Žůůůžooo

Co naplat, byli jsme s Werčou moooc šikovní. Všechny aportíky jsme dohledali, ukázkově přinesli a pak za odměnu pěkně řádili...

A na závěr jsme z únavy i trošku zapózovali, aby panička měla radost a ukojila své fotografické potřeby. Že jsme to ale hezký páreček

A po návratu jsme se trošku zahřáli čajíkem a nastalo loučení. Byl to krásný den. Míšovi a Werče děkujeme za společnost a zase brzy se budeme těšit naviděnou

Více fotografií vyčmucháte ve fotogalerii

11. 10. 2008

Je sobotní dopoledne, s páníčkama jsme se dneska trošku přispali. Dopoledne bylo bouřlivé. Policejní orgáni nám chtěli odtáhnout čtyřnohého oře, neboť páníček zapomněl, že není všední den a ráno nikam nejede. Postavil tedy autindo před vjezd od sběrného dvora. Jejda jejda... Ještě, že máme, tak hodného pana domácího, který nám dal vědět.

Dnešní den byl ve znamení pouštění draků. Pro páníčky se konal již 9. ročník každoroční drakyády. Pravdou je, že v loni už jsem tuhle smečku viděl, ale to pršelo a tak na pouštění draků nedošlo. Nevěděl jsem tedy přesně o co jde, ale záhy jsem vše pochopil...

Nejprve jsme opekli pár buřtíků. Všichni se divili, jak jsem slušně vychovaný pejsek, že tam hezky hajám a hlídám je. Za odměnu jsem dostal kousek chlebíku. Ten já mám moooc rád.

A tohle je Majda, druhá nejmenší účastnice mojí sobotní smečky. Vzhledem k tomu, že kamarádka Chyra nepřijela (prý hárá a její páníčkové nechtějí mít šťoňátka - se mě bojí) a nový kamarád od naší milé Alenky Šteklů také ne, zbyla starost o smečku více jak 20 členů jen na mě...

A na druhé straně je páníčka s vlastnoručně vyrobeným dráčkem Íáčkem, kterého se budou snažit dostat do vzduchu a udržet ho tam.

Samozřejmě jsem musel páníčkovi a ostatním členům řádně pomáhat. Protože pořadatel Koky objednal bezva počasíčko, ale svatý Petr zapomněl na objevnávku větru, tak se všichni pěkně naběhali... A já všem pěkně asistoval...

Činili jsme se a draci lítali. Sice to všem dalo pořádně zabrat, ale měli jsme radost, že i bez větru si dokážeme poradit, jak dostat draky do vzduchu...

Když byli dvounozí členové smečky unavení, sbalili dráčky a přistoupili na jinou zábavu ve formě frisbee. Mno samo, že jsem nemohl chybět...

Čas pokročil, tak nastává loučení a za rok... Za rok je tu jubilejní 10. ročník oblíbené drakyády. Takže se uvidíme

9. 10. 2008

Včera večer nám z mrazáku vykoukla kamarádka kačena. Sice byla trošku ztuhlá, ale zítra bude zcela připravená . Jupííí budou aportíčky... Po obědě přijel na návštěvu nás kamarád Míša od Werči a jeli jsme trénovat. Werča bohužel zůstala doma, neboť Míša si u nás prodloužil pracovní cestu a na tu Werča prý nesmí... Tomu nerozumím...

Dojeli jsme na krásnou velikánskou louku... To bylo poběháníčko. Mezitím co já jsem běhal pod dozorem páníčka, natahovali Míša s páníčkou vlečku s mojí kačenkou. Hezky jako na zkouškách lomenou do pravého úhlu. Jdu na to... Čichám, čichám, tady ta moje kačena ležela a ta vůně se táhne támhle někam dozadu... Jdu neomylně po stopě, káč je moje a běžím s radostí k páníčkovi...

Jééé to bylo radosti a ta pochvala od páníčků a Míši. Jdeme si s páníčkem potrénovat chůzi u nohy a Míša natahuje tentokráte vlečku srstnatou s mým novým dumychlupáčem. A hezky jako na podzimních zkouškách, 2x lomenou a natáhnout na 200 kroků... Vše proběhlo jak má a na zkoušce byl určo dostal známku 4

 Procvičili jsme ještě pár vleček, mezi tím nějaký marking s kačenou, dohledávku chlupáčů i kačenky, jůůů i aportíček se tam našel. Štěknu Vám, to bylo radosti... Já lítal, co mi síly stačily...

Mno a protože jsme tentokráte neměli v blízkosti rybník na aport kačenky z hluboké vody, použili jsme místo něj jednu z našich plzeňských řek. Sice tam byl trošku proud, ale něco takového mě vůbec nemůže zastavit. Co štěkáte?

A nakonec jedno samospouštěcí foto naší trénovací smečky....

Děkujeme Míšovi za krásné potrénováníčko a tešíme se na další brzká setkání...

P.S. vkaz od pro Werču - žádná pracovní cesta přeci není překážkou , příště skoč páníčkovi do batůžku...

5. 10. 2008

Při nedělním podvečeru jsme vyrazili společně na prochajdu a s sebou jsme vzali i mého oblíbeného Bobáckého dummýčka (chlupaťáčka). Měl jsem velkou radost, cestou jsem ho nosil, jak šťoňátko. Zanedlouho jsme dorazili do našeho krásného oblíbeného parku. K mému zklamaní, byla vodní fontánová plocha již vypuštěna a tak nebyla žádná koupačka.

Dali jsme na zahřátí pár aportíčků. Byl jsem naprosto poslušný pes, který ukázkově nosí aportíčky svému páníčkovi.

Pak jsme poodešli kousek dál a paníčka zůstala na místě. Bylo mi divné, proč nejde s námi. Já se s páníčkem honil a panička zatím pro mě připravovala překvapení. Pak najednou zapískala a já věděl, že je to znamení pro mě. Co vám budu vyprávět, běžel jsem jako o život a páníčku málem sejmul...

Nakonec dorazil i páníček, dal si mě pěkně k noze, dal mě očuchat hezky na zem a s povelem STOPA jsme vyrazili kupředu. Po pár krocích mě páníček vypustil a já věděl, co se po mě chce... Cítil jsem mého chlupáčka a věděl jsem, že na konci ho určitě najdu... Jupííí, už ho mám v mordě a chvátám zpět k páníčkovi... Hezky odevzdat, k noze a velkááá pochvala je na snadě.

Zvládl jsem 1x lomenou vlečku! Proč bychom tedy nevyzkoušeli i 2x lomenou... Jdeme na to! Ze začátku jsem šel hezky po stopě, ale pak mě ta zatáčka hezky cvrnkla do nosu a napojil jsem se na vlečku o kousek dál a hezky chlupáčka dohledal... Páníčkové měli velkou radost, jak šikovný pesan jsem.

Ještě jsme si trošku zaaportovali za odměnu a hurá domů, bude určitě nějaká mňamka

23. 9. 2008

Dnes po poledni zavolal náš děda (to je páníčky tatínek) a povidal, že se jede odpoledne podívat na houby - vůbec jsem netušil, co to je, ale páníček dostal spásný nápad, že pojedeme s dědou.

Jupí děda je tady a jede se na houby, tak honééém ať už jsme tam...

Děda mi pořád dával očuchávat ty divné kytičky, kterým říká houby, a povídal "hledej, hledej". Taky jsem jednu našel, ale dědovi ani páníčkovi se nelíbila a tak jsme ji nechali v lesíku pro ostatní zvířátka. Mno štěkněte, že je krásná.

11. 9. 2008

Dnešní odpoledne bylo ve jménu trénování.

Zajeli jsme k oblíbenému rybníku a pocvičili aportíčky. Skotačení ve vodě... Jóóó to je moje. 

Vyzkoušeli jsme také navádění na jednotlivé aportíky a vše jsem zvádl na jedničku s hvězdičkou.

Jsem to zkrátka vodní pes ...

 Také přišla na řadu dohledávka v terénu a tam už jsem taková jednička nebyl ... Páníčkové by si přáli, abych prohledával větší a větší plochu. Ale copak se můžu od páníčků vzdálit dále než na 50 m?

Tooo tak, ještě by mi je někdo ukradl ...

A tak paníčkové vyhlásili válku mé pomyslné hranici dohledávání. To jsem zvědavý, co si na mě vymyslí.

9. 9. 2008

Dnes odpoledne jsme se rozjeli za 8-měsíční kamarádkou Broock, aby ji páníčka trošku přistříhla kožich před plánovanou výstavou v Českých Budějovicích, kde bude mít Broock výstavní premiéru ve třídě dorostu.

7. 9. 2008

V neděli jsme se vydali na deštivou cestu pro cvičební pomůcky v podobě kačenek ke strejdovi Kájovi, kterému tímto moc děkujeme.

Cestou zpět jsme se stavěli ješte v Chlumčanech, kde se konali PZ, abychom se zeptali, zda tam nezbyl nějaký bažantík. Nezbyl... Ale měli tam velkou ohradu a v ní krásnou klisničku a hříbátko, se kterým jsem se samozřejmě hned skamarádil. Z prvu sice koňská maminka trošku frkala, asi se bála, abych jí díťátko nesežral, ale když viděla, jak si mě hříbátko přivlastnilo, neměla nic proti...

 6. 9. 2008

O víkendu jsme vyrazili omrknout krajskou výstavu v Rybníkách u Dobříše, kam se sjelo spouta retrívřích kamarádů. Bohužel jsme se o této výstavě dozvěděli 2 dny před datem konání a nestihli se přihlásit. V každém případě děkujeme organizátorům této výstavy za férový přístup ...

Výstavy se zúčastnila po velké odmlce i moje mamča Delča a moc jí to slušelo...

Také taťka na tého výstavě nezahálel...

Výstavy se účastnili také sourozenci z vrhu A, bráška Endy (Arwen)a sestřičky Aisha a Angie, a z vrhu B, bráška Bart a sestřička Brennie.

 
   BART                                                                                 BRENNIE

  ENDY (ARWEN)

   ANGIE                                                                              AISHA

  Také jsme si zapózovali s bráškou Bartem a mamčou...

Pan rozhodčí Vladimír Adlt byl moc příjemný  a v ohodnocení jednotlivých pejsků naprostý profesionál. A protože se nám hodnocení pana Adlta moc líbilo, poprosili jsme ho také o mé "mimovýstavní" posouzení... Pan rozhodčí nebyl proti a tak po vyhlášení krajského vítěze ve skupině fenek jsem nastoupil na plac. Nevykoupaný, nevyčesaný a přesto jsem se panu rozhodčímu moc líbil... Děkujeme panu Adltovi za jeho přístup ...

Venku bylo předpovídané horko a na louce ani troška stínu. Ještěže páníček přijel s naším čtyřkolým ořem až k výstavním kruhům, aby nám poskytl aspoň trošku stínu. Cestou zpět jsme tedy prozkoumali vodní nádrž v Chlumčanech a já si procvičil pár aportíčků - SUPÉÉÉR...

23. 8. 2008

Přestože mojí páníčku zachvátil zánět dutin, dostala po několika dnech postelové léčby od paní doktorky konečně vycházky a my mohli vyrazit na kratoučký výlet do přírody za přáteli Melinkou a Markem. Nasedli jsme do našeho nového čtyřkolového oře a jaké překvapení pro mě? Byl jsem přemístěn do zadní části vozu - zadní sedačky už prý nejsou mým automobilovým útočištěm... Co naplat - musím si zvyknout...

Po příjezdu byla pořádná probíhačka...

... a také pořádná koupačka a aportíčky...

... a nakonec fáze pózování...

Páníček si relax užíval po svém...

 
Nakonec náš čekalo voňavé grilování, ze kterého já měl akorát rajčátko. Za to dvounožci si dali klobásku a Pepu na gril. Přátelům moc děkujeme za příjemně strávené odpoledne

Ale štěknu Vám domů se mi vůbec nechtělo... Lehl jsem si před auto a nechtěl jsem nastoupit do kufru našeho přibližovadla.

10. 8. 2008

Dnes měla moje smečka v plánu válet se celý den v posteli a odpočívat. Mno to víte, že jsem se jim to hodlal překazit. Když jsem páníčky konečně probral polemizovali o tom, co bude dál... 

Pak páníčka zvedla telefonek a napsala SMSku babičce, protože měla dnes narozeniny , takžééé VŠE NEJ NEJ NEJ přejeme. Mno a schodou okolností nás babička pozvala na pouť, která se u nich dnes konala. A tu se zrodila bájná myšlenka na HURÁ akci a jeli jsme do Chodova u Karlových Varů. Mno štěkněte, kdo by odolal babičiným tvarohovým koláčkům s povidly a svíčkové...

Také jsme dnes dostali zprávu od mé kamarádky Broock, že jí do smečky přibyla po poledni další krásná vlasatá členka jménem Terezka o váze 3,88 kg a výšce 52 cm.

9. 8. 2008

Dnes vyrazila moje smečka na menší tréningový výlet do blízkého okolí k Boleveckým rybníkům . Už po příjezdu na místo jsem ucítil vodu a byl jak natrní, jen abych už tam byl. Čekal jsem na povel volno...

Po tom co jsem se vylítal a vycachtal k nepoznání od vydry, přišly na řadu aportíčky, mno a do těch já byl jako vždy HRRR...

 

 

 

Běhal jsem do vody a z vody, tam a sem a tam a sem. Mezitím jsem si vždy odpočinul po povelu volno a skákal jako srnka.

 

To koukáte, jak to umím . Kdyby z některých hafanů potřeboval poradit, jak dělat takové krásné akrobatické psí kousky, tak štěkněte 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po vodní práci a dostatečném odpočinku, jsme se odebrali na prohlídku okolí. Páníčkové zahlídli trošku opodál krásné rákosí a tak jsme to šli pročmuchat. Cestou jsme potkali pár kámošů a honička byla na spadnutí...

 

 

Cestou k rákosí jsme také prověřili zda jsem nezapomněl aportovat na souši a pak už přišla dohledávka v rákosí...

 

 

 

Běhal jsem co mi síly stačily a páníčkové mě moc moc chválili jaký jsem šikula.

 

 

 

 

 Dohledávku v rákosí jsem zvádl také na jedničku. Ani kolegyně kachny mě nedokázaly rozptýlit a já se zachoval jako správný pes čmuchal

A tak jsme prožili zase jedno sobotní odpoledne...