Moje smečka a já na cestách 2008
Mezinárodní výstava psů Praha (15. 11. 2008)
Tak se přiblížil konec roku a my jsme se vydali na poslední z letošní výstavní šňůry. Vzhledem k docela přijatelné délce cesty se s námi tentokráte vydala i babička (páníčky mamka). Ještě nikdy nebyla na žádné psí výstavě a nevěřila, jak těžká je konkurence mezi retrívry.
Cesta ubíhala rychle a než jsme se nadáli přejeli jsme Prahu a už vjíždíme do areálu PVA, kde se výstava konala. Několik pesanů už je na místě. Hned u vchodu jsme potkali sestřičku Bailey, která měla výstavní premiéru. Společne jsme si tedy vyzvedli katalog a směřovali zabrat místo v kruhu. Rozložili jsme výstavní garderóbu, občas odskočili vyvenčit a čekali na příjezd kámošky Broock, brášky Barneyho a naší chovatelky Terezky.
Po chvilce přijíždí Broock se svojí rodinkou a Barney s Terezkou uvízly v zácpě u vjezdu do PVA, Vše nakonec dobře dopadlo, všichni vše stihli a mohlo se jít na věc.
První nastoupila do kruhu Broock poprvé ve třídě mladých ve věku 10 měsíců. Konkurence byla obrovská a paní Holečková posuzovala fenky opravdu poctivě. Než se Broock dostala do užšího kola, šel jsem do kruhu i já s páníčkem. Přicházíme na řadu jako druzí. Mno stál jsem jako čuňátko, přesto jsem se paní rozhodčí Čečrdlové moc líbil. Doporučila nám hooodně plavat proti proudu a to mě udělala velkou radost. Dostávám modrou stužku, stejně tak jako Broock. Do užšího kola jde 12 pejsků a paní rozhodčí má před sebou velký úkol, vybrat toho nej... Stojíme a běháme a stojíme a běháme a tak dokola, pokaždé někdo vypadne. Přišla řada i na nás, před námi už je jen 5 pejsků. Obsadili jsme tedy 6. místo a bráška Barney 5. místo.
Jsme hotoví a naše zraky se ubírají ke kruhu s fenkami, kde soutěží Broock o nej fenku. Jde do poslední fáze rozstřelu ještě se třemi fenkami. A je to tady - Broock vyhrála a získala svůj první titul CAJC - stává se tedy čekatelem Junior Šampiona krásy. GRATULUJEME A JEN TAK DÁL!!!
A jde na řadu sestřička Bailey - ocenění dostává VD - prý by měla nějaké to kilčo vyběhat, ale i tak je to úspěch na její první výstavě. Další a poslední z naší výpravy šla na řadu starší sestřička Angee, která získala také známku VD.
KLUBOVÉ PODZIMNÍ ZKOUŠKY RETRÍVRŮ EJPOVICE (26.10.2008)
Ač se to zdá být neuvěřitelné o víkendu jsme společně složili jedny z vyšších mysliveckých zkoušek.
Ale pěkně popořádku, jak to všechno začalo....
Poté co jsem měl již splněné všechny podmínky pro uchovnění, začali páníčkové přemýšlet, co se mnou dál. Chtěli jsme zkusit speciální zkoušky z vodní práce, ale nemohli jsme sehnat zvěř a tak jsme neměli natrénováno, tedy hlavně střelbu. Vodu tu já totiž moooc miluju, tak bych ji zmáknul levou zadní. Páníčkové pořídili papírové pytlíky a práskačku a začali jsme si trénovat jen tak pro radost. Až jednoho dne dostala páníčka ten úžasný nápad, přihlásit mě na podzimní zkoušky.
Hlavním úkolem bylo naučit mě na vlečku. Povím Vám i když jsem z vrhu B, nejsem žádné béčko. 3x mě ji ukázali a už jsem to válel jako profík. Poctivě jsme trénovali, což jste jistě vyčmuchali v mém deníčku. Jediné, co paničku jako manažera mrzelo, bylo, že jsme se dostali již jen na místo náhradníků. Zájem o tyto zkoušky je vždy veliký a tak se bála, že se na nás nedostane. Podali jsme tedy ještě jednu přihlášku na PZ konané o den dříve, ale také jsme se zařadili jen na místa náhradníků.
Čas utíkal a přišel osudný týden před zkouškami, kdy se mělo rozhodnout, zda budu či nebudu startovat jako řádný účastník zkoušek. Bohužel se nám nikdo neozval, tak panička ztratila poslední jiskru naděje, ukázat pánům rozhodčím, jak šikovný pesan vlastně jsem. Abychom ale nezaháleli, rozhodli se páníčkové ze mě udělat značkového psa, který může spoustu krásných feneček udělat spokojenými maminkami.
V pondělí nás navštívil přítel z Borku u Českých Budějovic Míša od mojí roštěnky Werči a tak mu paníčka dala pro poradce chovu p. Kordu mé papíry pro uchovnění. Ve středu ráno však málem dostala infarkt. Přišel email od p. Meliona, který pořádal KPZ, že již nejsme náhradníci a v neděli ráno startujeme.
Tímto děkujeme našemu příteli Míšovi, že ve čtvrtek cestoval z Prahy do Budějovic přes Plzeň a papíry nám zase přivezl. Díky, Míšo!
Panička ještě pro jistotu prostudovala zkušební řád a na některé nejasnosti se zeptala odborníků, kteří se zkouškami mají spoustu zkušeností. Tímto děkujeme také Ivě z Chlupatého štěstí od mého taťky. Naši chovatelku Terezku, jsme z toho vynechali záměrně, abychom ji následně v případě úspěchu překvapili, jací jsme šikulové, a v případě neúspěchu ji nestresovali.
V sobotu jsme zajeli na obhlídku terénu, neboť páníčkové netušili, kde se u Ejpovického jezera nachází kemp Diana. Úspěšně jsme ho našli, dokonce tu probíhali i OVVR a tak jsme viděli i vyhlášení. Pořádně jsem se proběhl a také vykoupal. To bylo bájo...
V neděli ráno jsme vyjeli směr Ejpovice. Super na tom bylo to, že jsme tam byli za 15 minut. Pořádně mě páníčkové vyvenčili a čekalo se na příjezd ostatních. Všude bylo plno pejsků a feneček a neznámých lidí, jůůů... Není divu, že jsme za chvíli museli jít venčit znovu. Po dvou hodinách sjíždění startujících a rozhodčích, losování, zahájení zkoušek a rozjetí na zkušební revíry, se šlo na plac.
Měli jsme vylosované číslo 9, byli jsme zařazeni do 2. skupiny k panu Procházkovi a paní Melionové, takže jsme chodili vždy 3. na řadu. Zkoušky jsme začali slíděním s dohledávkou. Všude byla mlha jako mléko a vidět bylo sotva na
Druhou disciplínou byl marking. Hezky usadit, výstřel a slepička letí na zem. Na povel "Aport!" letím jako střela a nekompromisně beru slípku do mordy a nesu ji, nesu ji.... kam ji vlastně nesu? Vždyť já nic nevidím? Mám křídlo přes oči a nevím, kde je páníček? Ale nakonec se vše podařilo a k páníčkovi jsem dorazil a krásně předal. To páníčka měla další infarktový stav, kam že to tu slepici nesu...
Po markingu byla trocha odpočinku pro rozhodčí a další disciplínou byla chůze u nohy. Štěknu vám, cesta tam byla v pohodě. Ale po cestě zpátky na volno u nohy... První polovina probíhala v pořádku, a jak jsme se blížili ke konci, tak jsem začal zrychlovat a zrychlovat, abych už tam byl, a nakonec jsem páníčka předběhl o dobré
Na řadu přišly vlečky. Nejdříve pernatá a pak srstnatá. Tady jsem si uvědomil, že páníčkové mají infarktových stavů až až a obě vlečky jsem splnil na jedničku... Ehmm vlastně na 4. Pro kus jsem šel po stopě, i když to tedy byla dálka, a páníčkovi přinesl a předal.
Tak to už jsme měli před sebou poslední disciplínu – přinášení kachny z hluboké vody. Po přestávce na zotavení rozhodčích, kteří po zavádění vleček toho museli mít opravdu dost, jsem se rozjeli zpět k Ejpovickému jezeru, kde přišla na řadu mnou dlouho očekávaná disciplína. Hezky posadit, páníček dává povel „Čekej!“, kačena letííí, padne výstřel, „plác“ a kačka už je připravená jen a jen pro mě. Rozhodčí dává povel páníčkovi, páníček velí „Aport!“ a já se vrhám do hlubin jezera a plavu jako Vydrýsek. Řekněme, že kačenka nebyla v nejlepší formě a špatně se mi chytala do mordy. Ale statečně jsem ji za křídlo vytáhl z vody a rovnou páníčkovi do ručky. HURÁÁÁÁ MÁME TO ZA SEBOU!!!
Cestou od vody nás předcházel také pan rozhodčí Procházka, a i když působí opravdu dost razantně a přísně, tak mě moooc pochválil. Jsem mladej, šikovnej, poslušnej, žhavej do práce... Co víc by si mohli páníčkové přát! Jen ta chůze na vodítku by potřebovala zlepšit. Dokonce dal pan rozhodčí páníčkům i pár rad co do výcviku.
Pak už jsem čekali na vyhlášení výsledků, abychom měli oficiálně potvrzeno, že jsme správní „podzimkáři“ a mohli tuto zprávu rozšířit mezi přátele...
Čekání nám připadalo nekonečně dlouhé, hlavně páníčkům, já si přitom docela odpočinul, pěkně se prospal a načerpal nové síly.
Konečně je tady vyhlášení. Na tituly jsme zatím nedosáhli, ale co není ... ? V celkovém počtu 24 psů jsme se umístili na nádherném 7. místě s počtem bodů 184. Jako odměnu za I. cenu jsem dostal krásnou medaili, psí konzervu a nějaké granulky.
VŠEM MOC DĚKUJEME ZA DRŽENÍ TLAPEK, ZA GRALULACE A KRÁSNÉ PŘÍSPĚVKY DO MÉ NÁVŠTĚVNÍ KNIHY!!!
A nakonec poděkování za podporu celé mojí smečky, i té rozšířené, za výdrž při časové náročnosti a pozdnímu, ale opravdu pozdnímu, příjezdu na oslavu dědovo (páníčky tatínek) narozenin...
Fotogalerii naleznete zde. Z důvodu veliké vzdálenosti provádění jednostlivých disciplín od korony je foteček méně a v trošku nižší kvalitě, než jste zvyklí, takže se páníčka omlouvá...
Národní výstava psů Brno (18. 10. 2008)
Tak si tak krásně spím, když mě netradičně takhle v sobotu něco vzbudí. Venku se ještě hustá tma a páníček vstává? A za chvilku za ním paníčka? Že bychom někam jeli?
A v tom mě to došlo... Vždyť včera večer bylo velké koupání a foukání - jééé pojedeme se vystavovat. Už budu velký kluk, bude mi 1,5 roku a tak jsem se šli naposledy vystavit do třídy mladých.
Cesta ráno ubíhala rychle. Silnice takhle v 5 hodin ráno byly prázdné. Já jsem si po cestě jěště hezky zchrupnul, abych nabral pořádně síly. Cestou jsme několikrát stavěli, všude byla jinovatka a já lítal jak pominutý do kolečka do kola...
Na výstaviště v Brně jsme dorazili mezi prvními a tak jsme našli hezký plácek u našeho kruhu, který v tu chvíli byl v mrazivém venkovním prostředí. Šli jsme se s páníčkem vyběhat a páníčka zatím obstarala katalog a zjistila přejímku pesanů.
Jako obvykle jsme drželi místo i Beňoustýmu, který pořád ne a ne dorazit. Také dorazila kamarádka Nice Enny. Páááni ta vám vyrostla.... Za chvíli mě převálcuje a to to má být jemné fenečka 
... Čas ubíhal rychle a ani jsme se nenadáli a šli jsme na řadu. Na poslední chvili dorazil bráška Benny se svoji smečkou.
Výstavní kruhy byly opravdu dosti malé, zvláště na naši početnou třídu mladých, kde nastoupilo 15 hafanů v plné síle. Běhali jsme s páníčkem po nepříjemném asfaltu mezi zpomalovacími práhy, ale my se nevzdávali.
Pan rozhodčí si nás rozdělil na 2 části, protože nás tam bylo opravdu přeplněno. Při posuzovaní vznáší páníček prosbu, zda by mi mohl pan rozhodčí do posudku napsat, zda mám úplný chrup a tak se počítaly mé krásné zoubky. Pan Němec byl opravdu poctivý a všechny zoubky nahmatal. Také jsme se chtěli nechat změřit, ale pan rozhodčí neměl s sebou měřidlo. Dostáváme známku výbornou a postupujeme do dalšího kola. Posudek byl naprosto bez chybičky a můžete se na něj podívat zde.
V rozstřelu jsme skončili sice na 6. místě, ale v takové početné konkurenci je to opravdu úspěch a páníčkové na mě byli náležitě pyšní.
Abychom dostáli slova a odjeli z výstavy s mojí změřenou výškou, poprosili jsme paní Čečrdlovou, která posuzovala vedle v kruhu labíky, jestli by nebyla tak hodná. Byla a tímto jí moc děkujeme.
Takže oficiálně jsem krásný pes s úplným nůžkovým chrupem a výškou 58,5 cm. Zlatá to střední cesta standardu
.
Nastalo loučení a hurá směr domů. Venku bylo krásné počasí a tak jsme samozřejmě neodolali několika zastávkám, pár aportíkům a také jsme natrénovali vlečku v lese a koneckonců páníček nezabránil ani podzimní koupeli v Ejpovické přehradě.
Mezinárodní výstava psů České Budějovice (28. 9. 2008)
V sobotu v pozdním odpoledni jsme osedlali našeho čtyřkolého oře a vyrazili směr České Budějovice, abychom si ráno zkrátili cestu a nemuseli tááák brzičko ráno vstávat. Útočiště jsme našli u přátel v Borku nedaleko Budějek Míši, Werči (to je moje roštěnka 
) a jejich rodinky. Tímto jim moc moc děkujeme za poskytnutý azyl a Míšovo mamince za mateřské staráníčko a skvělý kuchařský um.
V neděli ráno jsme posnídali, naskočili do autíčka a všichni společně vyrazili směr výstavistě. Našli jsme náš kruh 14 a zaujali strategické místo i pro další příchozí. Kromě mě a Werči (Wekra z Vlčích luk) se této výstavy zúčastnili ještě můj bráška Benny a Barney a také kamarádka Broock Caritin sen s rodinkou.
Při čekání na začátek výstavy jsme rozvíjeli svůj klid a také jsme si zašli do výstavního kruhu oběhnout pár koleček, neboť přímo uprostřed kruhu stály 4 obrovské stromy.
Ve třídě puppy bylo jen jedno šťoňátko a dorostenec se nedostavil pro jistotu vůbec, takže jsme přišli na řadu relativně brzy. Do kruhu nastoupilo 11 pejsků.
Snažili jsme se s páníčkem, co to šlo, a odcházeli jsme z kruhu s hodnocením V. Podle paní rozhodčí bych měl údajně nějaké kilčo ještě nabrat, ale páníček mě nedal a vysvětlil paní Jílkové, že nechce obezního ale pracovního psa. Nedalo se nic dělat, dala mu za pravdu.
Čekali na posouzení ostatních pejsků.
Bráška Benny a Barney skončili se stejným výsledkem. Do rozstřelu o umístění šlo 6 pejsků - z toho 3 byli zastupci Makových dvorů. Tentokráte nás výstup na bednu těsně minul. Ale páníčkové i tak byli rádi, že jsem dostal krásný posudek od české paní rozhodčí.
Bráška Benny získal V2 a Barney V4. Gratulujeme...
Čekali jsme ještě s roštěnkami Broock a Werčou na jejich posouzení. Mezitím jsme si došli na dlabec a okouknout spoustu stánků s potřebami pro hafany. Za odměnu jsem dostal od páníčků nového dummy imitujícího zajíce - jupííí to bude cvičeníčko. Ale štěknu vám... Ten je těžký, má celých 2,5 kg.
Ve třídě dorostu nastoupila kámoška Broock, která měla svoji výstavní premiéru a společně s páníčkem Mírou ji zvládla bravurně a svoji třídu vyhrála s ohodnocením VN1. Gratulujeme!
Werča nastoupila do třídy pracovních fen a odnesla si také hezký posudek s ohodnocením V a bedna ji minula "o fous", skončila na 5. místě. Také gratulujeme Míšovi i Werče...
Fotogalerie zde
Klubová výstava RK Panská lícha (20. - 21. 9. 2008)
V pátek večer začaly u nás doma balící manévry na plánovanou výstavní akci RK, přestože páníčkům nebylo zdravotně zrovna nejlépe. Přes páteční léčení se páníčkové rozhodli tuto akci odpískat...
V sobotu se celý den konalo čajíčkovaní a vyhřívání pod dekou. Neděle ráno rozhodne, zda se zúčastníme alespoň druhého dne konání výstavy.
Je neděle ráno a zvoní budík. Je vyhráno, paníčkům je lépe a jede se. Vyrážíme směr Panská lícha. Při příjezdu na místo nás již vítá Beňoustým, který se účastnil po oba dny. Vybalili jsme věci a tradičně zaujali místo u kruhu, abychom rozvíjeli svůj klid.
. Oběhnout pár koleček a pak k paní rozhodčí.
Paní rozhodčí se na mě moc smála, asi jsme se jí líbili a tak jsme dostali známku výborný a byli jsme pozvání do užšího výběru o titul CAJC. Posudek byl bez jediné výtky - zde.
Za námi šel bráška Benny a dopadl stejně jako my. Čekali jsme tedy na posouzení ostatních pejsků.
Posouzení pejsků trvalo úměrně k preciznímu posouzení rakouské paní rozhodčí. Do užšího výběru nastoupilo 6 pejsků.
S páníčkem jsme se tedy snažili jak jen to šlo.
A byl vyhlášen první, druhý, třetí a paní rozhodčí se otočila k nám a my už se mohli radovat. Vybojovali jsme s páníčkem 4. místo a získali naši první výstavní medajly .
Bráška Benny získal v sobotu také V4 a v neděli V2.
Takže velký úspěch - oba přihášení zástupci Makových dvorů se umístili na stupínku vítězů.
Ještě pózovací foto...
Pak jsme si s bráškou ještě trošku zadovádili, ale jen chvilku, protože začalo pršet. Mno a hurá domů...
Fotogalerii naleznete zde
Výstava v Bratislavě (16.8. 2008)
V pátek ráno páníčkové nějak zaháleli v postýlce - žádné vstávání do práce. Už jsem chtěl páníčky budit, když jsem si řekl, že když je nevzbudím, tak přeci zůstanou se mnou doma... No né?
Když se paníčka probudila, ani nevypadala, že do práce půjde a já se radoval. A pak to přišlo... KOUPÁNÍ... Páníčkové mě krásně vykoupali v šampónku a dostal jsem i kondicionér
. Pak krásně osušit - a to já na koupání opravdu zbožňuji. Nakonec přišel na řadu fén - ten vrčoun jeden - nedalo se nic dělat... Já byl za chvilku, jak ze žurnálu - úplný fešák.
Po poledni jsme se vydali na cestu - směr Brno za našimi lidskými i psími kamarády do Velkého Dvora. Štěknu Vám, to byla cesta - když konečně zalezlo sluníčko a nebylo horko, tak pro změnu celou cestu lilo a lilo. A já byl přitom tááák krásnej...
Po příjezdu jsme se uvítali a přišlo na řadu grilování - mno co naplat kámoši jsou kámoši a kdo může za to, že venku pořád lilo a lilo. Tak jsem páníčkům připravil pořádný šok - jak vypadá výstavní pes...
Mno uznejte... neměl já jsem se bájo?
Takže bylo jasné, co mě čeká. Naštěstí páníčka zapomněla šampónek a toho vrčouna doma, takže to bylo přírodní - hups do potoka . Faktem je, že to chtělo ještě trošku dopilovat, tak mě vzal páníček do sprchového koutu na menší úpravu - smýt ze mě co nejvíce 
...
Celou noc byla bouřka, která trvala až do rána, takže ráno raníčko brzy brzičko nastalo loučení a rychlý přesun do auta a směr dálnice k našim bratom na Slovač.
Cesta docela rychle utíkala, páníčkova navigace = paníčka opět neselhala a dovedla nás k úspěšnému cíli. Po zaparkování se vydali páníčkové obhlédnout terén a já zatím odpočíval v klídku v autě. Při prozkoumávání terénu jsme potkali sestřičku z taťkovy strany Nice Enny Chlupaté štěstí - krásnou malou provokatérku...
Našli jsme bájo místo u kruhu, zabydleli se a čekali na brášku Bennyho, který měl dorazit cobydup...
Čekání rychle ubíhalo a bráška nikde - v 10 hodin mělo začít posuzování a brácha se smečkou byli v 9 h ještě 127 km od místa určení. Nedalo se nic dělat - zrodila se akce - jak vše zařídit bez bráškovo vstupního listu, aby mohl jít rovnou do kruhu...
Nejprve se posuzovali Baseti a pak Flati, takže času bylo relativně dost, ikdyž přejímka byla pouze do 10 h.
Vše se povedlo zařídit, brácha byl před jedenáctou hod na místě a už se čekalo jen na třídu mladých, abychom zazářili.
Nastoupili pupíci a tady se účastnil kamarád Guess - nový člen CHS Chlupaté štěstí, zvaný piškot a jako jediné štěňátko dostal známku VN.
Po třídě puppy a dorostu přišla řada na nás. Ve třídě mladých bylo 11 psů - velká konkurence - samej fešák.
Páníček mě postavil do výstavního postoje a já stál jako profík. Páníčka nevěřila svým očím, že snad ani nemám v plánu dělat nějaké lumpárny. V hale bylo hodně dusno, takže kdo by měl v takovém prostředí náladu na lumpárny, že?
Paní rozhodčí nás rozdělila na 2 poloviny - já byl poslední pejsek v první části. V této polovině dostali známku V pouze 2 pejsci a já byl jeden z nich .
Páááni to bylo super. Čekali jsme mimo kruh na posouzení druhé poloviny a pak jsme se šli účastnit boje o umíštění, do kterého šlo pouhýh 5 pejsků.
Z vybraných pejsků jsem se umístil na 5. místě, bráška Benny získal V3 a kamarád Kerry Chlupaté štěstí V2.
Mno co Vám budu štěkat - 2 Makováčci ve třídě a takový úspěch.
Poté již přišlo na řadu naše nejoblíbenější - prochajda a lumpačení.
Fotogalerii naleznete zde
Zase jeden akční víkendík (1. – 3. 8. 2008)
Už ve čtvrtek večer začalo u nás doma balení a mně bylo jasné, že se něco chystá. Jen jsem se trošku obával, aby páníčkové neodjeli beze mě a tak jsem hlídal dveře, než páníčkové šli chrupkat.
Ráno se vstávalo časně a došlo i na zabalení mého pelíšku a hraček a to už pro mě bylo znamení, že jedeme na výlet. Stál jsem připravený, akorát vyrazit. Jen co páníčkové pobalili poslední nezbytnosti vyrazili jsme směr Praha. Sluníčko ještě nemělo takovou sílu a tak se všem cestovalo mnohem lépe.
V Říčanech jsme udělali menší zastávku na vyřízení páníčkovo obchodů. Já si s paníčkou zalezl pod strom do stínu a bájo jsme relaxovali, než se nám páníček vrátil a vyrazili jsme směr Brno. Sluníčko bylo v plné síle, ikdyž bylo částečné zatmění, a tak jsme jeli a častými zastávkami.
Po cestě jsme ještě zjišťovali jak je na tom Beňoustým s balením a cestou do Brodu nad Dyjí, kde byl cíl naší cesty.
Po příjezdu mě nechali páníčkové odpočívat v chládku a vydali se na průzkum terénu. Vzhledem k tomu, že měl Beňoustým nepředpokládané zpoždění, prozkoumali páníčkové terén samostatně a po příjezdu zbytku výpravy jsme se vydali na prochajdu k obrovské přehradě, kde se ze mě a brášky Beňouse stali dvě krásné nepřekonatelné vydry. Páníčkové neodolali a přidali se k nám a páníčky ze břehu vše dokumentovali .
Po krásném západu slunce jsme se vydali zpět do základního tábora, kde jsme si pořádně nacpali bříška, odpočívali a sbírali sílu na sobotní den. Páníčkové sílu hledali léčivém moku plném bylinek.
V noci nás všechny ani na chvilku nenechali usnout protivní komáři, kteří byli opravdu nenasytní, takže ráno bylo opravdu krušné. Ráno jsme vstali do dusného počasí. Sluníčko sice chvílemi zalezlo, ale nedalo se pomalu ani dýchat.
Naše dopolední cvičení začalo nástupem a poznáváním jednotlivých pesanů a jejich aportů. Aportovalo se co se našlo, i láhve od piva … Prý jak hafan udrží flašu, tak je to dobrém 
A také přišli na řadu králíčci a dokonce i jedna zaječice. Pááni to bylo něco pro můj čumáček. A musím říci, že jsem se opravdu činil. Páníčkové na mě byli moou pyšní.
Nakonec jsme potrénovali odložení a to skvěle ve stínu zdatné borovice, takže nám to přišlo všem vhod. Pak my hafani odpočívali a páníčkové jeli do blízkých Dunajovic na dlabec.
. Konečně jsem byl ve svém živlu… Jediné co mi opravdu dělalo starosti, byla to polorozpadlá kačena, kterou jsem měl aportovat z vodu. FUUUJ… Páníček ale zavelel APORT a nedalo se nic dělat. Jsem holt to šikovný a poslušný pes .
Kačena sice nechtěla moc poslouchat, nemohl jsem ji vůbec chytit. Pořád se potápěla a já myslel, že už snad ani nevyplave na hladinu a já budu dělat potápku.
Po koupání jsme se ještě pustili na dohledávku chlupáčků v terénu a musím říci, že při nošení jsem si úplně chrochtal blahem.
A ještě jedno pózovací foto pro fotografy
Pak jsme se vrátili do základního tábora a odpočívali. Páníčkové u táboráku a já s bráškou v pelíšcích na pokojích.
Druhý den už bylo trošku chladněji, když komáři v noci opět řádili jak jen to šlo. Páníček to už nevydržel a vyrazil se mnou na procházku k přehradě. Páníčka ještě na chvilku usnula… Chudák dostala z přehřátí rýmu a nemohla vůbec dýchat.
Po snídani jsme opět vyrazili do terénu, tentokráte nás čekala dohledávka ve vysokém rákosí. Míra Horáček nás zazásobil čerstvými králíčky a šlo se naplac.
Jakmile slyšeli páníčkové pochrochtávání, bylo jim jasné, že už chlupáče držím a nepustím…
Po dohledávce jsme se odebrali k vodě, kde jsme si ještě zaaportovali, tentokráte již bez našeho smradlavého člena výpravy – kačeny. Mno a samozřejmě nastala i vodní honička s bráchou Bennym.
Po návratu do základního tábora nastalo opět velké balení a loučení s ostatními členy víkendového pobytu. Také na poslední chvíli nás navštívili Dasty Chlupaté štěstí se svým potomkem Armanim, který se mi mimochodem moc líbil. Ale páníček povídal, že nového kámoše je ještě moc brzy, tak musím vydržet než bude ten správný čas.
Naložili jsme věci do aut a ještě jsme vyrazili s bráškou Bennym a jeho smečkou na oběd do hospůdky se zahrádkou. Po chutném obědě nastalo další loučení Beňoustýmem.
. Řeknu vám, byl jsem pořádně unavený, cestou už jsem usínal, ale co kdyby náhodou jsem něco zaspal… Před cílem páníčkové ještě zastavili u přehrady, abych se trošku zchladil. Koupání bylo bájo, ale krátké, volali další členové rodinné smečky, že potkali na silnici srnku a tak jsme jeli pomoci zlikvidovat následky nehody. Celou dobu jsem si hlídal můj nový aportíček – ta srnečka vám tááák voněla. Ale pak přijel pan myslivec a odvezl si jí pro lišky.
