Moc rád cestuji. Ze všeho nejradši jezdím autem. Tady vám budu ukazovat, kam se mnou moje smečka jezdí, kde se mi líbí a co tam zajímavého dělám.

Setkání štěňátek vrhu A z Borových lesů - Humpolec (24.-25. 7. 2010)

Páníčkům je s páníčky našich ratolestí moc dobře a nám chlupáčům spolu také a tak se panička rozhodla, že uspořádá další setkání a dobře udělala.

Začalo to povídáním s paničkou Verunkou od Amy a místo setkání bylo jasné - chatička blízko Humpolce. A proč se sejít jen na hodinu nebo dvě, když je před námi celý víkend, že? A tak se povedlo... Sešlo se nás celkem 6 chlupáčů +1 (malý špicík Míša).

My s páníky vyrazili už v pátek a udělali mezizastávku v Praze u Amytýmu, kde jsme přespali do soboty a v sobotu ráno i přes nepřízeň počasí vyrazili směr Humpolec. Cestou si panička s ostatními dopisovala, kde zrovna na cestě jsou, abychom se neztratili a měli přehled, kde koho hledat.

Za hodinku jsme byli na místě. Krásná příroda, lesy, rybníky a hned u chatičky potok. Je Vám doufám jasné, kam vedla naše první cesta déšť nedéšť. Páníčkové měli opravdu obrovskou radost, když jsme se vrátili z rozvodněného potoka jako vodníci. A to doslova... Ale brali to sportovně, smáli se od ucha k uchu.

Po chvíli dorazil i Ronytým s páníky Martinkou a Mirkem. A bylo nás zase o jednoho chlupáče víc. Páníčkové společnými silami připravili oběd, aby si naplnili bříška před odpoledním výšlapem. Mezitím dorazili i Borové lesy v plném počtu - Werča, Aileen i paníček Michal. Jééé to bylo radosti!

Oběd, plášťenky, gumáky a hurá na prochajdu. Voda byla všude - zespoda, zeshora, v rybníce, v potoce - proč by toho vodní psi neměli využít, že? :) Paníčkové nás nechali dovádět a bylo to vážně báječné.

Někteří jedinci dokonce chtěli prozkoumat i prostor pod vodní hladinou. Viď, Argo...

Po prochajdě přišlo na řadu pózování pro fotografa Honzíka. Večer se dostalo na buřtíky, kytaru, spoustu krásných písniček, stolní hry, u kterých si páníčkové užili spoustu legrace a my chlupáči odpočívali a čerpali síly na neděli.

Ráno jsme vyběhli do okolí protáhnout packy a ochutnat klacky. Po snídani přišlo ale na řadu stříhání. Nejprve šla pod paničky nůžky Amy, pak Roník a nakonec došla řada i na nás - ale nás, narozdíl od Amy a Roníka (kteří šli komplet), čekali jen udržbové střihy (paciny, uši a chvostík).

Víkend utekl jako voda a náš pobyt se nezadržitelně chýlil ke konci. Zatím, co páníčkové uklízeli, my dováděli jako o život, aby z nás byli kříženci mezi goldenem a flatem. A to se nám povedlo naprosto dokonale - hlavně Amy. Nakonec přišlo loučení a my se rozjeli do našich domovů...

Moc děkujeme všem zúčastněným i těm, kteří se ozvali a bohužel nemohli. Setkání bylo krásné a už teď se těšíme na další, které se bude konat ku příležitosti Krajské výstavy Rybníky u Dobříše 4.9.2010.

Zvláštní poděkování patří Amytýmu, kteří nám poskytli suprový víkendový azyl.

DÍKY MOOOC!!!

Fotogalerii najdete zde.

Speciální výstava retrívrů RK CZ Konopiště (30. 5. 2010)

Využili jsme této příležitosti, abychom oprášili zdravé jádro vrhu B z Makových dvorů. Jako tradičně jsme se sjeli na speciální výstavě retrívrů, kterou pořádal RK CZ v podzámčí Konopiště.

Páníčkové se pěkně vyletnili, protože u nás v Plzni bylo teplíčko a sluníčko nešetřilo svými paprsky. Po příjezdu k zámku, nás však čekalo nepříjemné překvapení. Zima, jízlivo a co více, zámecký park byl zcela promáčený a bláta jako v lázních...

Zaparkovalli jsme a vydali se ke kruhu, kde už na nás čekal zbytek Makováčků - Barney s páníčky Zdenčou a Pájou, Bailey s Martinkou a Ivem a Benny s Natálkou.

Jéééééé to bylo radosti. Mno panička sice neměla dobrou náladu, ale měla botičky alá průkokáč, takže jednou strannou bahýnko tam, druhou ven...

 
Než jsme se nadáli, nastoupila třída mladých. Z 10 krásných pesanů jen 6 dostalo známku výbornou a mezi nimi byl i Argo s páníčkem.

V užším výběru  bylo však místo jen pro 4 hafíky a tak to tentokráte na bedýnku nestačilo. Nicméně posudek byl nádherný a opravdu poctivý. Přečíst si ho můžete zde.

Na to nastoupila mezitřída a pak třída otevřená u psů i fenek, kde jsme měli hned 3 želízka. Mezi fenkami se ukázala čekatelka šampiona krásy Bailey z Makových dvorů, u pejsků Barney a čekatel šampiona krásy Benny z Makových dvorů.

Bailey si s Martinkou po roční modelingové pouze vyběhali v obrovské konkurenci známku výborná a skončili těsně pod bednou. Barney i Benny dostali také známku výbornou a dokonce měli i více štěstí. Dlouho se paní rozhodčí Brodie rozhodovala, který bude ten nej. Nakonec Benny V2 res. CAC a Barney V1 CAC - tímto se Barney stává čekatelem šampiona krásy ČR - MOOOC GRATULUJEME!!!

Barney je po Bailey, Benny a Bastienovi již 4. štěňátko z vrhu B z Makových dvorů, které se stalo čekatelem šampiona krásy. Veříme, že jsou na nás naše mamča Delinka a chovatelka Terka náležitě pyšné. Delinko děkujeme za tak báječná stvoření a Terezce gratulujeme k úspěchu jejích odchovů!

Po třídě otevřené přišla na řadu třída pracovní a tam jsem měl výstavní chvilku s páníčkem já. Ze začátku jsem stál, jak říká panička, jako čuně, ale nakonec jsem si dal říct a vyběhali jsme si známku výbornou. V užším výběru jsme však skončili těsně pod bednou. Co se dá dělat, třeba to příště zase vyjde!!! Posudek vyčmucháte zde.

I tak na nás byli páníčkové náležitě pyšní, protože jsme oba dostali od paní rozhodčí Brodie z Velké Británie nádherné posudku, čehož si moc vážíme.

Den rychle utekl, ještě si páníčkové zašli posedět na kafíčko s přáteli, my hafani jsme odpadli unavou a pak se jelo domů.

Tak zase příště, třeba v Klatovech???

Výcvikový pobyt Malý Ratmírov

(13. - 16. 5. 2010)

Jak již každoročně CHS Chlupaté štěstí pořádala výcvikový pobyt v krásné jihočeské krajině v lokalitě zvané Malý Ratmírov. Já tedy s páníčkama na tento pobyt jezdím každoročně a náš malý junior měl premiéru.

Záměrem bylo samozřejmě nám protáhnout chloupky a pro některé byl pobyt zakončen klubovou bonitací OVVR.

Sjelo se nás tady spousta retrívřích přátel a nechyběla ani naše štěňátka z Borových lesů. Dorazilo celých 5 smeček - my, Amy-tým, Angie-tým, Rony-tým a Werča-tým z Borových lesů.

Po příjezdu si páníčkové naplnili bříška, hafíci se rozdělili do skupinek, byli přiděleni výcvikáři a šlo se na cvičení.  Naši skupinku čítající 5 borováků a 2 další pesany Ronyho a Ditušku, cvičil zkušený výcvikář Pája, který už vedl mé páníčky při prvním výcvikovém pobytu v mých 4 měsících. Já jako zkušený pes všechno z povzdálí sledoval a trénoval odložení, panička s Honzou z Amy-týmu poctivě fotili, paníčkové s juniory trénovali, co jim síly stačily a zbylí páníčkové dělali morální podporu.

Večer si páníčkové udělali hezký večer v rámci posezení s přáteli a my chlupáči jsme dělali, jako že odpočíváme. Každopádně páníčkové hráli Pocker Texas Hold´em a panička rozbila bank.

Ráno po snídani jsme se vydali opět na cvičenou. Pak chvíle odpočinku a odpoledne znovu. Výcvikář Pája si nás chválil, jaká jsme šikovná skupina, a i když někteří z malých občasně zlobili a počasí nám příliš nepřálo, byla nálada více než výborná.

Musím zmínit, že naprosto speciální a úžasný styl plnění disciplín měla Amálka, která úkoly plnila s vypětím sil paničky Verunky. Holky byly super a myslím, že na jejich výkony hned tak Pája nezapomene. Amy plavecký styl zvaný "Titanic" vždycky všechny rozesmál, ale jako správný retrívr, paničku nikdy nezklamala a vždy doplula do přístavu zvaný panička, která byla zároveň statným majákem v bludných vodách Ratmírovského rybníka a jeho okolí.

Pozn. plavecký styl Titanic proto, že Amy v zápalu kořisti zvané aport, byla schopná všeho a několikrát nám zmizela z dohledu pod vodní hladinou. Poté však naložila plný kotel a velkými tempy se blížila ke břehu.

Další zmínku věnujeme Angie a její paničce Lídě. Práce holek se velmi podobala Amy-týmu. Panička Lída povzbuzovala, jak jen mohla, až mnohdy nevěděla, co říká a jazyk se jí naprosto zamotal. Ačkoli Angie je velice šikovná fenka, je to pěkně tvrdá palice a paničce ráda připravuje naprosto infakrtové stavy. Nakonec se i Angie podařilo rozplavat stylem "Parník" a holky odvedly suprovou práci.

Dalším odchovancem byl Aaron. Hned po příjezdu na tábor skočil za mamkou Werčou do vody a rozplaval se na jedničku, aniž by to předtím někdy zkoušel. Rony s páníčkem Mirkem chodí do Říčan na cvičák přímo pro retrívry, takže jsou sehraný tým a všechny disciplíny jim šly pěkně od ruky (packy). I když musím podotknout, že Rony je občas pěkný lump a zkouší páníčka, co to jde. Mno... Co můžeme chtít od 11ti měsíčních puberťáků, že???

Borováci se dostavili v plné sestavě - páníček Michal, Werča a Aileen. Míša s Aileen poctivě trénují za dozoru Werči, takže téměř všechny disciplíny plnily na jedničku. Až pak přišla voda. A tam se Aileence opravdu nechtělo. Jasně dala páníčkovi najevo, že je na koupání zima a že může být rád, že si namočila nožičky a bříško, ale dál opravdu už nepůjde. Přestože i Míša si sám na vlastní kůži vyzkoušel jakou teplotu má voda v Ratmírovském rybníce, Aileenka se zlákat nedala a tak v sobotu si šla zacvičit Werča s pokročilými hafany. Věříme, že jakmile vysvitne sluníčko, nechá se Ája zlákat báječnou osvěžující čirou tekutinou a Míša jí z vody nedostane... Držíme tlapky!

A nakonec je tu náš junior Argo, který měl tendence utíkaní za holkama a klukama, ale nakonec lovecký pud v něm natolik převládl, že úkoly plnil, i když občas také způsobem sobě vlastním "rád dělám kraviny, tak mě v tom nebraňte". Ačkoli jsme dohledávku s ním před výcvikovým pobytem netrénovali, již po druhém vyzkoušení vypadal, že ví, co má dělat. Ale řeknu vám. Naše panička, ta říká, že já jsem temperamentní, ale to co vyváděl Argo při čekání až na něj přijde řada (zvláště při aportu z vody), to už se nedá ani pojmenovat... Skákal, kníkal, štěkal, občas vyrazil aniž by to páníček čekal a ten byl rád, že to ustál, zkrátka děs. Páníčkové to však vzali sportovně a jak říkají zkušení chovatelé "lépe temperament krotit, než-li ho marně hledat"! I náš výcvikář Pája povídal, že je radost pozorovat s jakým nadšením Argo letí či plave pro aport. No jo, asi jsem se v klidu na stanovišti pomamil...

V sobotu odpoledne jsme už jen odpočívali, do tábora přijel poradce chovu p. Korda a tak se štěnátka nechala změřit. Argovi naměřili krásných 60 cm, mno opravdu to není žádný drobek. Nicméně po zapsání do PP jsme se dozvěděli, že za měsíc ho stejně musíme nechat přeměřit...

V sobotu po večeři se dostalo i na mě a tak jsem si s páníčekem šel vyzkoušet svoji první barvu s výcvikářem Kubou Nollem a Jiřinkou Kantorovou. Na to, že jsme to s páníčkem nikdy nezkoušeli, tak jsem dostal od Jiřinky pochvalu, jaký jsem šikula. Takže víme co a jak trénovat, jen páníčkové seženou barvářský obojek a šňůru a jdeme na to...

V neděli ráno Argo, Amy, Angie a Rony nastoupili se svými páníčky na klubovou bonitaci OVVR. Došlo k rozlosování do 2 skupin a vyšlo to tak, že všichni Borováci byli v jedné skupině, u přísnějšího rozhodčího Slávka Uchytila. Zkoušky probíhaly v pohodě, počasí se umoudřilo, a i když byla zima a foukal chladný vítr - nepršelo.

S napětím jsme čekali na splnění dispiplíny u každého ze štěňátek a drželi jim tlapky. Poslední a nejobávanější disciplína - aport z vody. U Amy jsme drželi tlapky, aby se vynořila a donesla, u Angie, aby nezkoušela, co panička vydrží, a pro aport nakonec doplavala... I když obě fenky svým paničkách připravily opravdu, ale opravdu, horké chvilky, vše nakonec vyšlo a obě dvojice sklidily obrovský potlesk.

Všechna štěňátka prospěla a i ostatní hafíci, kromě jediného, bonitaci zvládli úspěšně! Výsledky OVVR najdete na stránkách KCHLS nebo můžete kliknout přímo sem.

A nakonec nám zbývá než poděkovat všem zúčastněným za suprové 4 dny, výcvikáři Pájovi Maříkovi za cenné rady při výcviku a jeho ženě Ivě z CHS Chlupaté štěstí za organizaci výcvikového tábora.

Musím podoktnout, že jsme pro naše štěňátka vybrali opravdu báječné páníčky - lidičkové patří Vám VELKÉ DÍKY!!!. Teď už zbývá jen počkat na výsledky DKK a DLK, tak držte tlapky.

Klubová a speciální výstava retrívrů KCHLS České Budějovice

(8. - 9. 5. 2010)

Každý rok jezdíme s páníčky na klubovou výstavu KCHLS v jižních Čechách. Letos po 2 letech, kdy se výstava pořádala na Hluboké, se výstava opět přesunula do prostor českobudějovického výstaviště. Vzhledem k vyhlídkám na špatné počasí byla tato volba od pořadatelů rozumná.

Prostředí sice nebylo tak zámecké, nicméně zvučná jména zahraničních dlouholetých chovatelů zlatých retrívrů byla takovým lákadlem, že se nedala výstavy nezúčastnit.

V sobotu brzy ráno, skáčeme do našeho plechového oře a vyrážíme směr jižní Čechy. Vjezd do areálu byl pouze branou č. 3, což páníčkové netušili, kde vůbec je, ale poradili si bravurně a vše podle navigace v podobě paničky našli. Po příjezdu jsme se přivítali s přátely a zabrali místečko u kruhu. Kruhy byly docela prostorné, zato místa okolo moc nebylo. Fenky byly na druhé straně haly a tak se náš tábor z Borových lesů rozdělil.

Po chvíli se dozvídáme, že paní Crosbie, která měla posuzovat psi, bohužel byla hospitalizována v nemocnici a začaly trošku zmatky. Nakonec padlo rozhodnutí, že paní Glynn, která měla posuzovat fenky, posoudí nejprve psi od mezitřídy dále a pak fenky.

Třídu dorostu a třídu mladých měla posuzovat finská rozhodčí na Curly retrívry Illukka, což páníčkům moc moc nevonělo. Mě nechali na hlídání přátelům z CHS Artemis Gold, jimž tímto děkujeme za hlídání - byl jsem nezbeda, myslel jsem, že mě snad páníčkové opustili a chtěl za nima... Argo se běžel posoudit do haly R3 na druhém konci komplexu. Páníčkové měli docela hoňku. Ještě, že Argo dostal známku VD, jinak by mě ani páníčkové nestihli vystavit ve třídě pracovní. Zkrátka zmatek nad zmatek.

Argo dostal od paní rozhodčí excellentní posudek, nicméně paní Illukka preferovala jiné typy psů. Přestože nemá žádnou vadu, posudek obsahoval slova excellent type a odpovídá standardu vyfásnul VD a bylo to... A tak jsme se opět dozvěděli co paní rozhodčí preferuje . Páníčkové sice byli trošku zklamaní, ale za tu dobu co jezdíme po výstavách si zvykli, že někteří rozhodčí neposuzují psy jací jsou, ale to co preferují oni sami.

Rychle tedy páníček utíkal za mou do haly H (panička ještě čekala na Argovo desky v hale R3), já byl štěstím bez sebe a dováděl jako malej hafan. Až mě pomalu páníček nemohl ani postavit do postoje, protože jsme hnedka vlítli do kruhu. Byla zde obrovská konkurence, spousta krásných hafanů zvučných jmen.

Posuzovaní paní Glynn bylo naprosto profesionální, každého pesana pořádně prohlédla, vše přeměřila, prohmatala a zkoukla okem dlouholetého odborníka. No jo, ale já koukal, kde mám paničku. Páníček už se našel, ale panička... Áaaa tamhle je a hned bylo po postoji. Ještěže páníček umí anglicky a paní rozhodčí to vysvětlil. Za chviličku jsem se uklidnil a předváděl se jako profík. Vyběhali jsem si známku V. Než jsme se nadáli, šlo to tuhého - užší výběr. Běhali jsme a běhali a je to tady - na prvním místě se umisťuje kámoš Chico (Heartbreaker Is Friendly), a pak... Juchůůů, dostáváme se na bednu a rovnou na 2. místečko. A vzhledem k tomu, že Chico je už ostřílený šampion krásy, přechází čekatelství šampiona krásy ČR na mě!!! Páníčkové mají obrovskou radost!

A přinášíme zprávičky o dalších kamarádech, kteří se výstavy také zúčastnili:

bráška Andy (Angelo z Borových lesů) známka VD

sestřička Aileen (Aileen z Borových lesů) známka V

sestřička Angie (Angelina z Borovzch lesů) známka V

kamarádka Werča (Wekra z Vlčích luk) známka V

kamarád Daggi (Easy to Be Santana Golden) známka V4

kamarád Fík (Fiddle-De-Dee's Morris Traveller) V1 CAC, Klubový vítěz, BOB

kamarádka Muffina (Baby Muffin Rusty Love) V1 CAJC

Samozřejmě jsme zůstali na závěrečné soutěže, kde jsme fandili zástupcům našeho plemene a snažili se alespoň trošku roztleskat zbývající přihlížející, neboť v hale by byl i špenlík na zem spadnout... Po soutěžích jsme odjeli k přátelům do Borku (CHS z Borových lesů), kde nás mile přivítali a poskytli útočiště do druhého výstavního dne. Děkujeme!!!

A máme ráno a je to tu nanovo. Netuše, kdo nás bude dnes posuzovat vyrážíme směr výstaviště. Po příjezdu nastali obrovské zmatky, kdo kde bude, kdo koho bude posuzovat. Nejprve hala H a p. Crosbie, která se naštěstí zotavila (a přejeme jí hodně zdravíčka), poté stěhování do haly R3, kde měla psi GR posuzovat finská rozhodčí Illukka, z čehož nikdo z přítomných neměl ani malinkatou radost. Po zakotvení v hale R3, přišli pořadatelé s informací, že psi GR od mezitřídy posoudí p. Crosbie v hale H. Ačkoli už to bylo 3. stěhování, nelenili jsme a byli rádi, že psi bude posuzovat paní Crosbie. Zádrhel však byl jako předchozí den, že Argo se vystavoval v hale R3 u paní Glynn. A tak páníčkové opět doufali, že stihnou v hale H třídu pracovní. Tentokráte si mě nechali u sebe a jakmile skončilo posuzování mladých utíkali jsme s páníčkem do haly H a panička zařídila zbytek. Zkrátka hoňka, ale vše jsme zvládli.

Argo od paní Glynn dostal krásný posudek, známku výbornou a dokonce zasáhl do pořadí a s páníčkem si vyběhali krásné 4. místo v obrovské konkurenci mladých hafanů. Páníčkové mají obrovskou radost a to ještě netušili, co jim přichystám já...

S páníčkem nastupujeme do kruhu a stejně jako předchozí den i paní Crosbie posuzuje retrívry opravdu poctivě a nic neponechává náhodě. Nálada zde je perfektní a paní Crosbie neúnavně posuzuje. I zde dostáváme známku výbornou a čekáme na finále. A je to tu. Paní Crosbie velí "RUN" - běžíme jako o život a historie se opakuje. Na prvním místě se umisťuje kámoš Chico (Heartbreaker Is Friendly), a pak... Juchůůů, dostáváme se opět na bednu na 2. místečko!!! To jen dokazuje, že zraji jako víno a zahraniční rozhodčí po oba dny ocenili mé kvality , o kterých páníčkové vědí již 3 roky...

VŠEM KDO NÁM DRŽELI TLAPKY MOC DĚKUJEME!!!

A opět přinášíme zprávičky o pár kamarádech, kteří se výstavy zúčastnili:

bráška Andy (Angelo z Borových lesů) známka V

sestřička Aileen (Aileen z Borových lesů) známka V

kamarádka Werča (Wekra z Vlčích luk) známka V4

kamarád Daggi (Easy to Be Santana Golden) známka V4

kamarád Fík (Fiddle-De-Dee's Morris Traveller) V1 CAC, Klubový vítěz, BOB, BIS

kamarádka Muffina (Baby Muffin Rusty Love) V1 CAJC

První den výstavy, jak již tradičně, proběhlo vyhlášení ANKA CUPu, kde nejlepší CHS roku 2009 se opět stala CHS Chlupaté štěstí, ocenění za nejlepšího psa DUAL PURPOSE si odnesl Kerry Chlupaté štěstí a ocenění za nejlepšího výstavního psa si odnesl Fík (Fiddle-De-Dee's Morris Traveller).

VŠEM MOC GRATULUJEME!!!

PÁNÍČKŮM VRHU A Z BOROVÝCH LESŮ DĚKUJEME ZA PREZENTACI ODCHOVŮ A GRATULUJEME K BÁJEČNÝM VÝSLEDKŮM!!!

RADCE Z CHS RUSTY LOVE GRATULUJEME K OBROVSKÉMU ÚSPĚCHU FÍČKA A MUFFINKY. DĚKUJEME I ZA ZUŠLECHTĚNÍ NAŠICH KOŽÍŠKŮ A CENNÉ RADY PRO PANIČKU, JAK NÁŠ KOŽÍŠEK UPRAVOVAT...

Mezinárodní výstava psů Praha (1. 5. 2010)

Snad bude brzy doplněna

Mezinárodní výstava psů DUOCACIB Brno (7. 2. 2010)

Začala nám nová výstavní sezóna, kterou jsme započali cestou do Brna. Jeli jsme na druhý konec republiky, vstávali ve 4 hod v noci, jeli v zimě a mlze, ale vyplatilo se...

A jak to všechno bylo?

Ze začátku trošku zmatky jestli pojedeme v sobotu nebo v neděli. Nakonec nás panička přihlásila na sobotu, pak zjistila, že v sobotu mají koupené lístky do hudebního divadla Karlín, tak ještě před druhou uzávěrkou nás stihla přehlásit na neděli. Ve výsledku se ukázalo, že nám toto osudové přesunutí přišlo vhod. Sobotní posuzování na výstavě, bylo dle přítomných více než podivuhodné...

V neděli ráno jsme osedlali našeho plechového oře a vyjeli směr Praha. Mlha tady u nás v Plzni byla tak hustá, že by se dala krájet. To nám vydrželo až za Rokycany a páníček si jízdu po dálnici 70 kilometrovou rychlostí opravdu užíval. Paníčka pro změnu byla na mrtvici, že takhle do toho Brna nedojememe ani do odpoledne. Ale najednou mlha předemnou zmizela a za mnou zůstala.

Potom už byla cesta poměrně klidná, až na okamžik, kdy se Argo rozhodl cca 5 km před cílem zatrucovat a přelézat z kufru dopředu k páníčkům. Nedalo se nic dělat, museli jsme zastavil a milého juniora poučit, že takhle se opravu jezdit nedá a musí zpět do kufru.

Než jsme se nadáli, byli jsme na výstavišti fronty na parkování nebyly zase až tak hrozivé, hlavně rychle mizely, takže jsme zaparkovali natotata. Ale jaký kus od pavilonů, kde se vystavovalo... Do toho ještě paníčka přišla na to, že nemáme vodítka, takže nezbylo nic jiného než zarochat ve výstavní tašce a rovnou nás popasovat výstavními vodítky.

Argo koukal, kde co lítá, všude jezdily zvláštní krabice, které drnčely a štěkaly. Mno byl z toho celkem vyjukanej. Já se staral o to, abych odepsal na všechny vzkazy, které tam přednámipříchozí zanechali a panička šla do mdlob. Ono jí také nebylo moc dobře po té cestě, ale čerstvý vzduch a starost o to, abychom ji nestáhli na zem, jí docela probrala.

Našli jsme naši výstavní halu a výstavní kruh byl samozřejmě úplně na druhém konci. Zaujali jsme strategické místo u kruhu, páníček postavil výstavní domeček a k našemu údivu nás tam začal cpát... Mno dlouho mu to tedy nezapomenu. Sice se mi to nelíbilo, ale když to páníček chtěl, tak jsem tam zalezl mno. Vzhledem k tomu, že Argo byl na výstavě v hale poprvé, bylo vhodné obhlídnout terén a tak se vydali na zkoušku výstavního mola. 

Obhlídka dopadla na jedničku a tak i Argo skončil u mě v domečku. Panička vyzvedla desky, pozdravila se s přáteli goldenáři a pak už jsme jen čekali, až se začne vystavovat. 15 minut před začátkem vystavování se panička rozhodla, že nechá náš sestřich zkontrolovat zkušenější osobou a tak se šel Argo podívat na moji chovatelku Terku, která mu ještě trošku přistřihla pérka.

Šup šup, rozčesat a honem do kruhu. Všechno jsem to pozoroval z první řady z domečku. Panička jako vždy fotila jak divá a tentokráte i na domeček postavila malý foťáček na malé videíčko a povedlo se. Nemusela se starat jestli někam neprchám ke kruhu fenek, který byl poměrně daleko, věděla, že jsem "uklizenej" a byla v naprosté pohodě.

Kluci se prezentovali v kruhu před panem rozhodčím skoro jako profíci, ale jen chvilkami. Přeci jen, je to ještě štěndo a prý na skotačiny má ještě nárok. 

Pan rozhodčí posuzoval opravdu svědomitě, vše si přeměřil a pohyb pečlivě sledoval. Až mi přišlo, že se páníček docela zadýchal. Pak přišel na řadu postoj a posuzování. 

Dostali jsme známku VN - velmi nadějný. Pak se ještě hodně běhalo a znovu posuvalo a pan rozhodčí se opravu dlouhou dobu nemohl rozhodnout jestli vyhraje náš Argo nebo Chunny od Hradu Veveří. Nakonec vyhrál Chunny, ale i tak Argo vystoupal na bednu na 2. místečko. Jupíííí, měl takovou radost, že ho páníček ani málem nepostavil do postoje...

Tak Argo měl výstavní halovou premiéru ve třídě dorostu za sebou a teď se čekalo až přijdu na řadu já. Vzhledem k tomu, že jsem byl přihlášený do třídy pracovní, měli jsme dostatek času na to, aby mě chovatelka Terezka také ještě přistříhla pérka. Paníčka mě přistříhla jak se patří, takže Terezka udělala pár malých kosmetických úprav a šlo se zpátky do domečku.

Ve třídě mladých zatím nastoupila spousta hafanů, že se ani všichni do jedné řady nevešli.

V mezitřídě lítala samá VD, dokonce padlo i jedno D a pouze jedno V.

Poté přišla na řadu třída otevřené, kde měl původně vystupovat můj bráška Beňous, nicméně Beňoustým zklamal a nedorazil... A tak v tého třídě exceloval Chuck Berry Artemis Gold.

Přestože pan rozhodčí posuzoval opravdu velice poctivě, šla mu práce pěkně od ruky a už jsme šli s páníčkem na řadu. Páníček se trošku obával jestli se mu za ten domeček nepomstím, ale rozhodl jsem se, že mu ukážu, že jsem ten nejúspěšnější výstavní pes, jakého si může přát... 

 Občas jsem páníčka poškádlil, ale když už mě postavil, tak jsem stál jak naprostý profík a páníčkovi i paničce jsem dělal radost. Známku V dostalo 5 hafanů a šlo do tuhého. A opět se hodně běhalo...

Také znovu pan rozhodčí kontroloval tlapky, přeměřoval úhlení, ouška, zkoumal výraz a povahu a pořád se nemohl rozhodnout. A my pořád stáli. I na páníčka už to bylo dlouhé...  

A ještě závěrečné kolečko a je rozhodnuto! Pan rozhodčí nám gratuluje a my stoupáme na bednu na 3. místečko. Juchůůůůů!!!   

 V takové konkurenci na takovéto výstavě je to opravdu pocta dostat tak báječné umístění jako jsme dostali my dva. Samo ještě máme rezervy se zlepšovat, ale to přijde časem...

Počkali jsme až do konce, popovídali s přáteli a pak se pomalu ubírali k autíčku. Za odměnu jsme se cestou domů stavěli na dováděndu v závějích, kterou jsem si náramě užili... 

A samozřejmě jsme museli ještě zapózovat paničce...

A to je vše přátelé... Tádýýý tádýýý da dááááá

Brzy přineseme fotogalerii a výstavní posudky najdete v sekci úspěchy.

Nakonec chceme poděkovat všem tlapkodržičům a doufáme, že se Vám reportáž líbila a ranní káva se Vám čtením naší reportáže u snídaně neprotáhne natolik, aby Vás šéf v práci huboval... Mějte se bájo a snad brzy naviděnou...

Další naše výlety a lumpárny najdete v Historii