Právě jste vyčmuchali naše výlety v roce 2009

Obslastní výstava v Březině u Rokycan (31. 5. 2009)

Konečně se blízko naší milé Plzně taky konala nějaká výstava. A ačkoli bylo opravdu ošklivé počasí a sluníčko v nedohlednu, nemohli jsme si nechat tuto oblastku uniknout.

Vstávali jsme v 7 h ráno, v tuto dobu již většinou býváme těsně před cílem cesty na výstavu, a před 8 h ranní jsme byli na místě. Posuzování začínalo v 9 hodin, takže času jsme měli spousty. U vstupu jsme dostali výstavní desky s malou pozorností a hnedka jsme zaujali místo u kruhu. Trošku nás překvapila změna rozhodčího - místa pana Václavíka, nastoupil do kruhu p. Vondrouš.

Pan rozhodčí byl docela přísný a nešetřil takovými známkami jako jsou VD a D. Nejprve šli do kruhu španělé z FCI VIII. a pak flati, labíci a retrívři.

Po třídě mladých, mezitřídě a třídě otevřené, přišla řada na nás - třída pracovní. Pan rozhodčí v každé třídě zadal pouze jednu známku V. O to větší radost jsme měli, když jsme si tuto známku společně s páníčkem vyběhali. Po posouzení zbylých pejsků se rozdalo umístění. A je to tady - dostáváme V1 Vítěz třídy. Máme obrovskou radost.

S umístěním na prvním místě ve třídě pracovní nastupujeme po třídě šampionů do kruhu znovu a bojujeme o oblastního vítěze s kámošema Oliverem a Daggim. Co naplat, nemůžeme vyhrát všichni a tak tento rozstřel vyhrál Olda a my mu moc gratulujeme.

Chvilku na to, začalo pršet a tak jsem již nečekali na posouzení dalších plemen a rozjeli se domu zahřát. Přeci jen jsme za to dopoledne pořádně vymrzli.

Ikdyž to byla malá výstava, moc nás potěšily naše výsledky a páníčkové jsou na mě náležitě pyšní...

Druhý prodloužený květnový víkend (9. - 10. 5. 2009)

Ve sváteční den jsme se vydali na cestu do jižních čech do spřátelené chovatelské stanice Z Borových lesů za přáteli Werunkou a Míšou, kteří nám poskytli azyl na celý víkend, kdy jsme se účastnili dvoudenní výstavy na Hluboké.

Po příjezdu jsme se vydali na prochajdu, jééé to jsme si to s Werčou užili... A do konce jsme viděli i zajíčka. Ale jak nás zahlídl upaloval a my za ním. Ještě, že páníčkové okamžitě zareagovali a odvolali nás. Jazyky jsme měli až na vestě. Po návratu nás čekala večeře a pak přistřižení jak mě, tak i Werunky a pak zasloužilý odpočinek.

Po zahájení výstavy začalo posuzování v kruzích. Musím štěknout, konkurence tu byla opravdu obrovká. Po štěnících, dorostu, třídě mladých a mezitřídě, nastoupili do kruhu ve třídě otevřené bráškové Barney a Benny. Ve třídě otevřené byli poprvé, neboť už překročili věkovou hranici 2 let. Oba si vedli báječně a získali známku výbornou. Do pořadí se jim nepodařilo zasáhnout, ale dostat na takovéto výstavě od rozhodčích ze země původu retrívrů známku V je opravdu obrovský úspěch.

Přišla na řadu třída pracovní a my s páníčkem vyrazili na plac. Třída byla obsazená nádhernými pejsky zvučných jmen. Jdeme na posuzování, paní rozhodčí jsem se moc líbil a dostávám známku V a postupuji do užšího výběru. Po chvíli i přes úmorné horko nastupujeme opět do kruhu společně s dalšími 4 pejsky, kteří také dostali známku V. Po dlouhém přemýšlení a předvádění pesanů v pohybu i v klidu se paní rozhodčí rozhodla. Paní rozhodčí kráčí ke mě a páníčkovi a gratuleje - jdeme na bednu na 4. místo. Máme obrovskou radost.

Druhý den ráno, jsme se opět vydali do výstavních kruhů. Den vypadal obdobně, jen výsledky spousty pesanů se výrazně měnily a paníčka už tolik nefotografovala, neboť si jí sluníčko patřičně vychutnalo v sobotu a panthenol se stal pro následující dny jejím nejlepším přítelem...

Endy získal ve třídě otevřené opět známku výbornou a tentokráte vystoupal na bednu na 4. místo. Stejně tak i bráška Benny, který se vyšplhal až na 2. místo a získal další titul res. CAC. Barney měl známku V bez pořadí.

Ve třídě pracovní bylo opět napráskunuto. Paní rozhodčí upřednostňovala mohutné velké a zlaté pesany a pro mi udělila známku velmi dobrou. Ale i tak - páníčkové jsou na mě náležitě pyšní.

Sestřička Bailey však slavila obrovský úspěch, získala známku výbornou a vystoupala na příčku nejvyšší a zíkala titul CAC.

V boji o klubového vítěze již do vrchol nedosáhla, ale to nevadí. Pro Bailey a její páníčky byla a je ta nej nej nej fenka.

MOC A MOC GRATULUJEME VŠEM K BÁJEČNÝM VÝSLEDKŮM. Opět se Makováčci nenechali zahambit.

Werče, Míšovi a jeho rodičům moc děkujeme za poskytnutý azyl s mateřskou péčí paní Řehořové , jste báječní, DÍKY

První prodloužený květnový víkend (1. - 3. 5. 2009)

A je to tady, venku krásné počasí a páníčkové mají pro mě o jeden den více. Je tu první prodloužený víkend a my vyrážíme na cestu. Naší první zastávkou je Malý Ratmírov, kde se právě konal výcvikový tábor pro pejsky, kteří se chystají složit OVVR. Akci jako každý rok zaštituje CHS Chlupaté štěstí. Bohužel páníčkové neměli možnost dovolené, abychom tu mohli strávit krásných 5 dní, tak jsme se rozhodli, zavítat alespoň na návštěvu.

Přijeli jsme právě včas, kdy se hafani připravovali na cvičení - nejprve zkouška povahy a pak už střelba a klid na stanovišti. Přidali jsme se ke skupince pokročilých pejsků pod vedením Kuby. Pocvičili jsme aport kachničky z vody, pak vyzkoušeli handling s 2 kachničkami a nakonec přišel ještě marking s bažantí slepičkou a slídění s dohledávkou. Vše jsem splnil na jedničku, všichni obdivovali mé pracovní nasazení a chuť k práci. Páníčkové na mě byli moc hrdí. Pak jsme skočili na oběd - jo to byl sváteční oběd - svíčková - hmmm. Páníčkové mlaskali, jak jim to chutilo.

Po obědě jsme se přidali k pokročilým Káčkám z CHŠ pod vedením Jiřinky a šli vyzkoušet další disciplíny. Nejprve jsme zkusili marking s kačkou v lese. Start byl na poli, pak polní cesta a tam někde v lese mezi stromky a pařízky ležela hozená kačena. Jiřinka chtěla, abychom si vyzkoušeli i změnu terénu.,. Jiřinka mě moc pochválila, že to byl snad nejpřesnější výkon, který tam viděla. Mrcasil jsem vrťanem jako blázen.

Pak jsme popošli hlouběji do lesíka a cvičili slídění s dohledávkou, nechyběl ani výstřel. Ušák na mě čekal na kraji remízku. Hup pro něj a už ho nesu páníčkovi. Pak jsme vyzkoušeli ještě vlečku v lese a opět na první pokus nesu ušáka v mordě. Čas kvapil a my se museli rozloučit. Čekala nás ještě daleká cesta do Brna k přátelům Marcy. Lubovi a jejich hafanům Thorpíkovi a Ralphíkovi. Tímto jim moc děkujeme za poskytnutý azyl před cestou na Slovensko.

Brzky ráno, zazvonil buďajs, ještě byla tma... Vyrazili jsme směr Slovensko. Cesta byla v klidu a musíme uznat, že silnice 2. třídy na Slovensku mají lepší úrověň než některé silnice 1. třídy v naší vlasti.

Po příjezdu na futbalový štadión, který byl obyčejné fotbalové hřiště v malé vesničce v horské oblasti jsme byli mile překvapeni velikostí kruhů a milým prostředím. Páníčkům sice trošku vadila okolní horská teplota, ale mě plně vyhovovala. Žádné vstupné a parkovné, místa spousta. Usadili jsme se tedy u kruhu a šli si vyzvednout výstavní desky. K našemu překvapení jsme dostali malý reklamní dárek - hrnček a vzorky krmení. Zdálo se nám to až neuvěřitelné, taková atmosféra a přístup - co více si přát.

Postupem času jsme zjišťovali, že v kruhu trénují jak pejsci, tak fenky a co hůře, i háravé fenky, které měli vstup na výstavu povolen a vesele si trénovali postoj ve výstavním kruhu a tu a tam se vyvenčili. S malým zpožděním začalo posuzování v kruzích. Nastali i změny ve vystavování. Goldeni a ostatní retrívři byli spojeni a rozhodčím se stal pan Štefan Janega (SK). Labradoři měli svůj kruh a českou paní rozhodčí. První měl jít na řadu jediný kudrnáč, který byl přihlášen, ale zatím se nedostavil. Proběhlo tedy posuzování Flatíků psů i fenek. Poté byl posouzen i kudrnáč, který se dostavil se značným zpožděním, ale panu rozhodčímu to nevadilo - což na jednu stranu je od něj sympatické, ale myslím, že u nás v ČR by to neprošlo. 

A pak přišla naše chvíle - na řadu se dostali goldeni. Již v mezitřídě jsme začali mít podezření, že se děje něco, co zrovna neodpovídá korektnímu posuzování. Do kruhu přišel pejsek, celý vystrašený a vystresovaný. Plazil se a zapíral, co mu síly stačili. Po chvíli se mu podařilo z vodítka vysmeknout a upaloval si to pryčz kruhu. Přihlížející nezaháleji a milého pesánka chytli. Člověk by řekl, že majitel psa bude natolik rozumný a z posuzování odstoupí sám než bude diskvalifikován, ale kdepak. Pejsek chtě nechtě je znovu dovlečen do kruhu a co horšího - pan rozhodčí ho směle posuzuje, jak kdyby měl ten nejkrásnější výstavní postoj. Posuďte sami, že takto výstavní postoj rozhodně nevypadá.

Z výstavního katalogu, jsme zjistili, že se jedná o pejska z chovatelské stanice pana rozhočího a bylo nám vše jasné. Od této chvíle jsme jen žasli, jak pan rozhodčí posuzuje dle domluvy s přítomnými chovateli.

Konečně je tu třída pracovní. S páníčkem nastupujeme do kruhu, kde je sposta zajímavých loužiček po háravých feňulích. Páníček se na mě zlobil, že prý teď mám stát a nééé čuchat, kde co lítá. Nakonec jsem podlehl páníčkovi a ač nerad, snažil jsem se odvést pořádný výstavní výkon. Dostáváme známku výbornou a postupujeme do užšího výběru. A je to tady. Po několika výstavách se dostáváme zase na bednu a ještě o stupínek výše. Páníčkové jsou na mě moc pyšní. Posudek mám ale moc krásný.

Svítilo sluníčko a my něměli chuť kazit si náladu se slovenským komplotem. Nicméně už jsme neměli chuť zůstávat do konce. Výstavní kancelář pro zapsání výsledků do PP byla celá jedna paní, a ikdyž jí byl kus, museli jsme čekat, až vystaví svého miláčka a najde si čas pro náš zápis. Čekání jsme tedy využili k malé procházce a zachycení okolní přírody.

Po jedné hodině odpolední vyrážíme směr Plzeň. Máme před sebou dalekou cestu, ale nálada v našem týmu je báječná, protože páníckové byli na mě náležitě pyšní, jak jsem v pátek v Malém Ratmírově pracoval a známka V3 rozhodně není k zahození.

Cestou jsme se ještě u Prahy zastavili u sestřičky Bailey a její smečky. Moc děkujeme za pohoštění a odpočinek na Vašem krásném venkovském sídle... 

A v neposlední řadě patří díky páníčkovi, který takto náročnou cestu celou odřídil i přes nepříjemné občasné bolesti hlavy. Tak se nám páníčku brzy zotav, v pátek vyřážíme směr Hluboká

Mezinárodní výstava psů České Budějovice (25. 4. 2009)

Tuto sobotu začala naší smečce výstavní šňůra pro letošní rok. Za poslední týden po mém prvním krytí jsem sice trošku ztratil na kondičce, asi tak 2 kilča, ale co se dá dělat... V ranních hodinách jsme nasedli do našeho plechového oře, rozšířili naši smečku o synovce Dominička a dědu, a uháněli jsme směr Budějky.

Na výstavu jsme se moc těšili, zvláště proto, že měli přijet mimo brášky Bennyho, který je už standardem, také sestřička Bailey, bráška Barney a starší bráška Endy (Arwen). Zkrátka takový malý výstavní nájezd Makováčků.

Cesta utíkala rychle, sluníčko začalo vycházet a my věděli, že bude krásný den. Po příjezdu do areálu výstaviště jsme zaujali strategické místo na parkovišti, paníčka uháněla pro moji výstavní složku a plánek, abychom mohli obsadit místo u kruhu. K našemu překvapení jsme dorazili z Makováčků první a zabrali jsme místo u výstavního kruhu i pro naše očekávané sourozence, kteří se sešli během chlivinky. Júúúúva to bylo setkání, zase po půl roce jsme se viděli a bylo to moooc príma. Bailey sice trošku na nás dotěrné hafany vrčela, njn to jsou to ženské nevrlé. Bennýsek jako vždy si mohl vrťan u vrtět a Barney jako vždy bral vše s rozvahou.

K posouzení zde bylo 90 retrívrů, jeden krásnější než druhý a tak pan rozhodčí Ing. Antonovič, začal s posuzováním trošku dříve a vůbe se s tím nemazlil. Přeci jen 90 hafanů je 90 hafanů. Ve třídě dorostu byli pouze 2 hafani, pak třída mladých, kde bylo 8 pesanů. Zde běhal kamarád Guess se svoji paničkou Ivou Maříkovou a vyběhali si krásné 2. místo.

Ve třídě šampíků se ukázal náš taťka Oskárek (Oran z Javořických kopců) s paničkou Ivou Maříkovou a nenechali se zahambit. Vyběhali krásné 3. místo v obrovské konkurenci.

Po pesanech nastoupilo něžné psí pohlaví a i zde jsme měli žhavá želízka. První nastoupila ve třídě mladých kamarádka Broock s páníčkem Mírou. Brůča se předvádí moc pěkně a až na jedno ucuknutí před panem rozhodčím se chovala jako naprostý profík. Společně si vyběhali ve velmi početné třídě 19ti fenek nádherné 3. místo a překrásný posudek.

Po návratu z focení nás čekalo ještě klání o tituly CACIB a res. CACIB, kde jsme měli žhavá tělíska, jak mezi psy - Benny, tak mezi fenkami - Bailey. Packy jsme měli celé oteklé z držení polštářků, ale vyplatilo se. Bailey zíkává 2. místo a titul res. CACIB - Holky jste šilkulky!!!

Den utekl jako voda, bráškové se rozutekli a nakonec odjela i sestřička Bailey a kámoška Broock, se kterou jsme si samozřejmě neodpustili pár našich kousků a psí pošmudláníčko.

Pokoukli jsem stánky, zaplnili bříška a cestou k autu jsme se zastavili na vyhlášení nej pesanů. Ve třídě FCI VIII. jsme samozřejmě drželi palce zástupci GR kamarádovi Fíkovi, který zase vyhrál s paničkou Radkou, co mohli, a získal krásné 2. místo.

Mezinárodní výstava psů DUOCACIB Brno (7. - 8. 2. 2009)

Po dlouhé přestávce jsme se vrátili na výstavní molo a rozhodli se vyzkoušet třídu pracovní. Tentokráte jsme si vyjeli do Brna na mezinárodní výstavu s nominací na Cruft´s Birmingham 2010.

Vzhledem k zahraničním rozhodčím a uvedené nominaci se výstaviště v Brně sjelo snad všechno, co mělo 4 nohy a vrťan.

První den jsme vyjeli z naší Plzně směr Brno hnedka po ránku, asi tak před půl pátou. Cesta byla fajn a rychle ubíhala. Než jsme se nadáli, tak jsme byli před Brnem. Cestou jsme potkávali spoustu dalších psích nadšenců. Zaujali jsme místo na parkovišti a ještě u vchodu potkali brášku Bennyho a jeho smečku. Zabrali jsme místo u kruhu a čekali na ostatní kamarády...

Než jsme se nadáli, začalo vystavování a před námi byla spousta pesanů. Po poledni se dostala řada i na nás. Pan rozhodčí Robert Lane byl hodně důkladný. Bohužel jsem nebyl jeho typ a tak mám posudek plný jeho přání, jaký bych měl být. Odnesli jsme si pro tento den známku VD.

Odpoledne jsme strávili s našimi přáteli s Marcy, Lubou a jejich čtyřnohými kamarády Ralphem a Thorpem. Bylo to krásné odpoledne a večer. Děkujeme moc za poskytnutý azyl do druhého dne!!!

Začalo vystavování. Tentokráte posuzovala psi paní Sandy Lane (manželka pana rozhodčího), která měla odlišný vkus. Spoustu jinak úspěšných a vychvalovaných pejsků od ní dostala známku VD. Musíme říci, že paní rozhodčí na Véčka byla opravdu skoupá. O to více nám udělalo radost, že jsme se dostali mezi pár vybraných pejsků, kteří tuto známku obdrželi. V užším výběru jsme se umístili těsně pod bednou na krásném 5. místě. 

Od naší chovatelky Terezky, jsme dostali pochvalu, jak jsem krásně vykrmený a stal se ze mě pěkný psí fešák.

Rozloučili jsme se se všemi karamády a známými a vyrazili jsme směr Domov. Hnedka za Brnem nás čekala šílená sněhová smršť. A tu si páníčka vzpomněla, že jsme odjeli z výstaviště a ani nás nenapadlo, zapsat mi známku do PP. Mno nedalo se nic dělat, páníček otočil našeho stříbrného oře a jeli jsme opět směr Brno a museli celou sněhovou vánici projet tam a zpátky a zase tam. Zápis do PP dopadl na jedničku. V půli cesty do Prahy vánice ustala, všude bylo tak krásně zašněžíno, že páníčkové neodolali a vyvezli mě do políčka, do lesíčka... Krásně jsme se všichni vyřádili a pak v klidu dojeli domů...

Bráška Benny si vyběhal v mezitřídě sobotu známku V a v neděli známku VD. Kamarádka Broock si po oba dny vyběhala známku V.

Fotogalerii najdete zde a výstavní posudky o kousek vedle

Další moje výlety a lumpárny najdete v Historii